III. ÚS 27/99-10 Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 13. května 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti D. S., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 1998, č. j. 28 Ca 388/97-41, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu 18. ledna 1999, se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7. října 1998, č. j. 28 Ca 388/97-41. Uvedla, že označeným rozsudkem, jímž soud potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu ze dne 8. října 1997, č. j. PÚ 2555/96, se cítí dotčena na právech, která jsou zakotvena v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na okolnosti, které vedly ke změnám ve vlastnických vztazích k nemovitostem, k nimž uplatnila restituční nárok, podle jejího přesvědčení oprávněný. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. III. ÚS 27/99-11 Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 1998 č. j. 28 Ca 388/97-41, nebyl shledán zásah do práv navrhovatelky, jichž se v ústavní stížnosti dovolává. V jeho odůvodnění se Městský soud v Praze vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatelka uplatnila v opravném prostředku proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu ze dne 8. října 1997, č. j. PÚ 2555/96, a současně objasnil odlišnosti úpravy rozsahu práv dle zák. č. 229/1991 Sb. a zák. č. 87/1991 Sb., jež byly významné pro hodnocení oprávněnosti stěžovatelkou tvrzeného a uplatněného nároku, jakož i pro rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3/98, ze dne 9. prosince 1998, na které navrhovatelka ve své stížnosti poukázala. Pro výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 1999 JUDr. Vladimír Jurka předseda III. senátu Ústavního soudu