Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele J. L., ve věci obnovy řízení, sp.zn. 2 T 68/98, t a k t o : N á v r h s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Navrhovatel podal dne 17. 2. 1999 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Ve stížnosti brojil proti postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve věci návrhu na obnovu řízení, sp.zn. 2 T 68/98. Ze sdělení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24. 3. 1999 Ústavní soud zjistil, že obnova řízení byla navrhovateli usnesením tohoto soudu dne 25. 2. 1999 zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, o které v době rozhodování Ústavního soudu nebylo dosud rozhodnuto. Podle § 72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Z návrhu i zmíněného přípisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou je zřejmé, že ústavní stížností bylo napadeno rozhodování o povolení obnovy řízení, které v době podání návrhu nebylo ukončeno, navrhovatel podal navíc návrh v době, kdy o věci nerozhodl ještě ani okresní soud. Proti rozhodnutí tohoto soudu později podal stížnost, o které nebylo dosud rozhodnuto. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný, odmítnout. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 1999