IV. ÚS 60/99 Ústavní soud rozhodl dne 4. března 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti P. Z., zastoupeného JUDr. V. M., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 1997, čj. 21 Co 336/97-127, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 1998, čj. 26 Cdo 477/98-141, Ústavní soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo dovolání proti napadenému rozsudku. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR, § 82 odst. 2 písm. a) odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti rozhodnutí Městského soudu v Praze by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 4. března 1999 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu