IV. ÚS 73/99 Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. Ž. ml., I.B., a J. M., všichni zastoupeni JUDr. L. P., advokátkou, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 21 C 90/92, ze dne 20. 5. 1997, a rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 25 Co 290/98, ze dne 15. 9. 1998, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelky se svou ústavní stížností, k poštovní přepravě podané dne 8.2.1999 - jak je patrno z knihy odeslané pošty potvrzené razítkem poštovního úřadu v Kroměříži - domáhají zrušení shora označených rozsudků obecných soudů. Druhým z označených rozsudků Městský soud v Praze, jako soud odvolací, věcí se zabývající z podnětu odvolání podaných stěžovatelkami, potvrdil rozsudek soudu I. stupně - Obvodního soudu pro Prahu 10 - sp. zn. 21 C 90/92, ze dne 25. 5. 1997. Jak Ústavní soud zjistil z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 21 C 90/92, byl rozsudek odvolacího soudu právní zástupkyni 1. a 3. stěžovatelky doručen dne 7. 12. 1998, jak ostatně stěžovatelky samy v ústavní stížnosti uvádějí. Tímto dnem tedy počala těmto stěžovatelkám běžet 60 denní zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti uvedená v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která uplynula dnem 4. 2. 1999. Jestliže byla tedy ústavní stížnost podána - jak shora uvedeno - teprve dne 8. 2. 1999, stalo se tak po uplynutí lhůty pro její podání zákonem stanovené, a proto v poměru k nim byla ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. Naopak v poměru ke 2. stěžovatelce byla odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona, když touto stěžovatelkou byla podána předčasně. Tato totiž byla v řízení před obecnými soudy zastoupena, na rozdíl od 1.a 3. stěžovatelky, jiným zástupcem - Ing. A. Z., jemuž však rozhodnutí odvolacího soudu zatím řádně doručeno nebylo. Z obsahu připojeného spisu totiž plyne, že soud uvedenou zásilku doručoval zástupci 2. stěžovatelky na adresu Bystřice pod Hostýnem, Š. 1269 (kde se ji nepodařilo doručit a byla vrácena poštou jako v úložní době nevyzvednuta), přestože z několika předchozích dokladů pošty je patrno, že tehdejší zástupce 2. stěžovatelky Ing. A.Z. se odstěhoval na adresu Ú. 882, H. Z uvedených důvodů musela být proto ústavní stížnost všech stěžovatelek odmítnuta. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 1999 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj