I. ÚS 193/2000 Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Š. L., takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Navrhovatel ve svém podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 28. 3. 2000, napadl rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2000, sp. zn. 9 Cmo 1056/99. Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Především z návrhu nebylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá, ani v něm nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává (§ 34 odst. 1 cit. zák.). Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 cit. zák.), nebyla k němu připojena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku a navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.). Proto byl navrhovatel přípisem ze dne 3. 4. 2000 vyzván Ústavním soudem, aby výše uvedené nedostatky podání odstranil a současně mu byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovateli. Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě vytýkané nedostatky návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 28. dubna 2000