Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 15.2.2000, sp. zn. I. ÚS 652/99, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Dne 3.5. 2000 se na Ústavní soud obrátil s ústavní stížností proti usnesení Ústavního soudu České republiky, sp. zn. I. ÚS 652/99, ze dne 15.2.2000 Ing. Z. K. Svou ústavní stížností se navrhovatel domáhal zrušení výše uvedeného usnesení Ústavního soudu České republiky, kterým byla soudcem zpravodajem odmítnuta jeho ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustná, neboť směřovala proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí navrhovatelova návrhu, vydanému pod sp.zn. I. ÚS 501/99 ze dne 27.10.1999. Zároveň stěžovatel odmítl soudce JUDr. Vladimíra Klokočku a JUDr. Vojena Güttlera, které považuje za podjaté, neboť vydali rozhodnutí, které stěžovatel napadl. Zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 43 odst. 3 výslovně stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 téhož zákona je nepřípustné. V rozhodnutích Ústavního soudu byl navrhovatel na tuto skutečnost opakovaně výslovně upozorněn. Navrhovatel přesto setrvává na své argumentaci, která vychází z nesprávné interpretace zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedená argumentace byla již dostatečně vyvrácena v odůvodnění napadeného usnesení Ústavního soudu ze dne 15.2.2000, sp. zn. I.ÚS 652/99, které zejména vychází z jednoinstančnosti řízení před Ústavním soudem, založené jeho podobou koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví v České republice. K tomu je namístě doplnit, že tato podoba ústavního soudnictví a pravomoc Ústavního soudu ČR je zakotvena v Ústavě České republiky, zejména v čl. 83, čl. 87 odst. 1, čl. 88 a čl. 89, a dále v příslušných, již citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu. Při zkoumání podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem, byl Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatel nebyl řádně zastoupen, jak to vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Avšak i kdyby byl tento nedostatek návrhu odstraněn, nemohl by být navrhovatel ve věci úspěšný. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Zákon o Ústavním soudu v tomto případě nestanoví výjimečnou možnost opětovného projednání takového návrhu. Podmínky tohoto ustanovení byly naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. 9. 2000 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR