III. ÚS 371/2000 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 14. prosince 1999, sp. zn. 29 Co 293/99, mimo ústní jednání dne 20. 9. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 20. června 2000 a označeným jako "žádost o mimořádnou revizi", napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 14. prosince 1999 (29 Co 293/99-284) a tvrdila, že toto rozhodnutí, vydané obecným soudem v její věci o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, "je v rozporu s právem". Rozsudek obecného soudu (viz vpředu), proti němuž podání stěžovatelky jako proti rozhodnutí odvolacího soudu směřuje, nabyl právní moci dne 5. ledna 2000 a nejpozději k tomuto dni musel být stěžovatelce doručen. Odhlédnuto od formálních vad stěžovatelčina podání (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona, nedostatek přesného petitu apod.), její podání, bylo-li zamýšleno jako ústavní stížnost (§ 72 a násl. zákona), bylo Ústavnímu soudu předloženo po lhůtě stanovené zákonem (§ 72 odst. 2 zákona) a jako takové - i po případném odstranění formálních vad - muselo by být jako nepřípustná ústavní stížnost [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona] odmítnuto. Za tohoto stavu jevilo se nadbytečné vésti stěžovatelku k odstranění formálních vad jejího podání, a proto bylo o něm rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 41 písm. a) per analog; § 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 20. září 2000