IV. ÚS 146/2000 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní, soud rozhodl dne 3. dubna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti R. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 1999, čj. 2 To 881/99-82, a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 1. 2000, čj. 5 T 3/99-97, takto: Ústavní stížnost se odmítá. . Odůvodnění: Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z obsahu spisu 5 T 3/99 Okresního soudu v Přerově Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 3. 1. 2000. Byla-li tedy ústavní stížnost podána na poštu dne 7. 3. 2000, stalo se tak již po uplynutí uvedené zákonné lhůty. Napadené usnesení Okresního soudu v Přerově o nepovolení odkladu výkonu trestu podle § 323 odst. 1 trestního řádu, proti němuž ve smyslu § 323 odst. 4 trestního řádu stěžovatel nemá právo stížnosti (§ 141 odst. 2 trestního řádu), pak evidentně neporušuje žádné ze stěžovatelových ústavně zaručených práv, když stěžovatel svou žádost odůvodňuje pouze povšechným poukazem na potřebu vyřízení rodinných záležitostí a obstarání nových osobních dokladů. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 3. dubna 2000 JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu