IV.ÚS 632/99 Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. V., zastoupeného JUDr. D. Ž., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu Ostravě, sp. zn. 10 Co 887/99, ze dne 30. 9. 1999, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 16 C 26/99, ze dne 20. 4. 1999, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se svým návrhem, s odvoláním na porušení jeho ústavních práv zaručených Listinou základních práv a svobod, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu. Tímto usnesením bylo dle § 218 odst. 1 písm.a) o.s.ř. jako opožděné odmítnuto stěžovatelovo odvolání s odůvodněním, že toto odvolání bylo uplatněno přímo u soudu až dne 29. 6. 1999, přestože lhůta k podání odvolání uplynula s ohledem na řádné, byť náhradní, doručení rozsudku soudu 1. stupně již dne 17. 5. 1999. Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Dle ustanovení § 236 o.s.ř. lze pravomocné rozhodnutí soudu, pokud to zákon připouští, napadnout dovoláním. Dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením bylo odvolání odmítnuto dle § 218 o.s.ř., je dovolání, jehož přípustnost je dána ustanovením § 238a odst. l písm. e) o.s.ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a který musel být před podáním ústavní stížnosti vyčerpán. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2000 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj