Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem o návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V. Č., zastoupeného JUDr. V. H., advokátem, o věci projednávané před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 18 Co 37/95, takto: Návrh ústavní stížnosti se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel ve svém podáním došlém Ústavnímu soudu dne 30. 7. 2001, které bylo doplněno podáním došlým dne 1. 10. 2001, označeném jako ústavní stížnost, navrhuje vydání nálezu tohoto znění: "Postup Krajského soudu v Praze, pokud se jedná o usnesení a následné ustanovení osoby znalce se zavádějícím pojmem z oboru písmoznalectví - grafologie, je nepřípustný z hlediska projednávané věci. Postup Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, pokud jde o výslech osoby znalce, je nepřípustný pro porušení základních procesních práv navrhovatele. Administrativní režim, pokud jde o správní činnost příslušného odboru organizace o dohledu Ministerstva spravedlnosti ČR, je, pokud jde o projednávanou věc, vedenou pod sp. zn. 18 Co 37/95, v přímé návaznosti na osobu znalce, p. M., nedostatečný pro nečinnost a neschopnost řešit a rozhodnout návrh k odvolání znalce, podaný oprávněnou osobou, pokud jde o odvětvovou kvalifikaci znalce v oboru písmoznalectví." V podstatě nesouhlasí se znaleckým posudkem, který na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 1999, sp. zn. 18 Co 37/95, vypracoval ve dnech od 20. 11. 1999 do 25. 1. 2000 znalec z oboru písmoznalectví M. M., rovněž tak nesouhlasí s výslechem tohoto znalce před dožádaným soudem v Rychnově nad Kněžnou bez jeho přítomnosti, aniž byl obeslán. Má za to, že v řízení před obecnými soudy nebyly respektovány principy zakotvené v článcích 6, 7 a 8 Všeobecné deklarace lidských práv a principy zakotvené v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, konkrétně v článku 36 odst. 1. Z obsahu stěžovatelova podání a písemného materiálu zaslaného Ústavnímu soudu vyplývá, že rozsudek Okresního soudu Praha - západ, vynesený dne 22. 6. 1994 ve věci sp. zn. 7 C 115/91 - 168, o uzavření dohody o vydání věcí podle zákona č. 403/1990 Sb., nenabyl právní moci, když na základě podaného odvolání se tato věc nachází ve stadiu odvolacího řízení u Krajského soudu v Praze (sp. zn. 18 Co 37/95), který řízení doplnil mj. znaleckým posudkem znalce z oboru písmoznalectví M. M., kterého ustanovil usnesením ze dne 24. 8. 1999. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že v pravomocném rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy ČR. Podle § 75 odst. 1 téhož zákona ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. V daném případě je nutno konstatovat, že za situace, kdy ve věci rozhodoval toliko soud prvního stupně a odvolací soud v odvolacím řízení dosud rozhodnutí nevydal, stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho tvrzeného práva poskytuje. Soudce zpravodaj za těchto okolností musel pokládat stížnost stěžovatele, v souladu s § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, za nepřípustnou, a Ústavní soud proto návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu