Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky M. B. J., zastoupené JUDr. F. N., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 53 Co 582/2000, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. 21 C 131/1994, takto: Návrh ústavní stížnosti se odmítá. Odůvodnění: V návrhu ústavní stížnosti ze dne 21. 8. 2001, která byla podána k poštovní přepravě dne 21. 8. 2001 a Ústavnímu soudu doručena dne 22. 8. 2001, se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 53 Co 582/2000, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. 21 C 131/1994. Stěžovatelka je přesvědčena, že uvedenými rozsudky obecných soudů došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby napadená rozhodnutí byla nálezem Ústavního soudu zrušena. Soudce zpravodaj před meritorním posouzením věci nejprve zkoumal, zda není dán důvod odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. (dále jen "zákon"). Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; lhůta je zachována, pokud byl návrh podán k poštovní přepravě v poslední den lhůty (lhůta procesní). Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 53 Co 582/2000. Ústavní soud zjistil z fotokopie poštovní doručenky zaslané Obvodním soudem pro Prahu 10, že bylo stěžovatelce napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze doručeno dne 8. 6. 2001. Jestliže tedy stěžovatelka podala ústavní stížnost až dne 21. 8. 2001, stalo se tak po lhůtě pro její podání zákonem stanovené. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu. Pro úplnost je třeba doplnit, že stěžovatelka nesplnila ani řádné formální náležitosti návrhu. V zastoupení stěžovatelky vypracoval sice ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím advokát JUDr. F. N., předložená plná moc ze dne 7. 8. 2001 je však v rozporu s ustanovením § 31 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. K ústavní stížnosti také nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu