IV. ÚS 308/2000 Ústavní soud rozhodl dne 29. srpna 2001 ve věci ústavní stížnosti B. D., zastoupeného JUDr. M. U., advokátem, proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. 10. 1999, čj. 47 Cm 137/99-14, a rozsudku Vrchního soudu Praze ze dne 16. 3. 2000, čj. 7 Cmo 1275/99-34, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní stížnost stěžovatele byla sepsána dne 16. 5. 2000 a došla Ústavnímu soudu dne 18. 5. 2000. Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 5. 2001, čj. 32 Cdo 2872/2000-55, Ústavní soud však zjistil, že stěžovatel proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů podal současně i dovolání, které citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR bylo zamítnuto. Z uvedeného tedy plyne, že ústavní stížnost ze dne 16. 5. 2000 je nepřípustná, neboť rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nebylo posledním procesním prostředkem k ochraně stěžovatelova práva. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 29. srpna 2001 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj