Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele Z. P., zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 12 Cmo 427/2000, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 13 Cm 413/94, takto: Návrh ústavní stížnosti se odmítá. Odůvodnění: V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaného (nyní stěžovatele) proti - rovněž shora citovanému - rozsudku Městského soudu v Praze. Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho práva na spravedlivý proces, porušena rovnost účastníků a bylo rozhodnuto v rozporu s právní úpravou, s čl. 1, 2 a 37 Listiny základních práv a svobod. Soudce zpravodaj z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 33 Odo 621/2001, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele, zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 26. 4. 2001. Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 12. 12. 2001, takže zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. Ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě stěžovatel ústavní stížností napadá jako poslední opravný prostředek usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 12 Cmo 427/2000, které bylo doručeno jeho zástupci dne 26. 4. 2001. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 25. 6. 2001, neboť do zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti se započítává i den doručení příslušného rozhodnutí. Pro úplnost soudce zpravodaj dodává, že Ústavní soud je při projednání a rozhodování věci vázán obsahem petitu - návrhem na zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. ledna 2002 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu