Přihlásit se
ECLIECLI:CZ:US:2002:2.US.158.01
Datum rozhodnutí03.10.2002
SoudUS
Spisová značkaII.ÚS 158/01
Zdrojnalus.usoud.cz
Typ rozhodnutíUsnesení

Odůvodnění

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele L. N., zastoupeného advokátem Mgr. J. K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. 10. 2000, sp. zn. 1 T 89/2000, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. 10 To 580/2000, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se domáhá návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 10. 3. 2001 zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Krajského soudu v Praze. Tvrdí, že obecné soudy přihlédly k důkazu, jenž byl proveden nezákonným způsobem, čímž porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny. Z obsahu vyjádření Okresního soudu v Mladé Boleslavi a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 4 Tz 36/2002, jenž byl k vyjádření připojen, Ústavní soud zjistil, že ministr spravedlnosti ČR podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. 10 To 580/2000, stížnost pro porušení zákona ve prospěch stěžovatele. Nejvyšší soud ve výroku citovaného rozsudku konstatoval, že byl porušen zákon v neprospěch stěžovatele a zrušil usnesení Krajského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jež oba byly napadeny ústavní stížností. Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Trestní věc proti stěžovateli je nyní vedena u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 80/2002 a není pravomocně skončena. Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit. Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci vymezeny v ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm.d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy, je tedy jen rozhodnutí "pravomocné", a to nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečné". Je tomu tak proto, že z přezkumu Ústavním soudem nemůže být vyňato rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Krajského soudu v Praze a navrhuje jejich zrušení. Tato rozhodnutí však byla v průběhu řízení před Ústavním soudem z podnětu stížnosti pro porušení zákona, již podal ministr spravedlnosti ČR ve prospěch stěžovatele, zrušena Nejvyšším soudem ČR. Po jejich zrušení tu v současné době nejsou tedy žádná "pravomocná" a "konečná" rozhodnutí, která by byl Ústavní soud oprávněn přezkoumávat. Věc byla vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dle sdělení soudu řízení stále probíhá a není pravomocně skončeno. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání. V Brně dne 3. října 2002 JUDr. Jiří Malenovský soudce zpravodaj :

Hlavní stránka · Zásady ochrany osobních údajů · Smluvní podmínky