Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. I. ÚS 79/02, takto: Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Dne 14. 10. 2002 byla Ústavnímu soudu doručena stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. I. ÚS 79/02, kterým byla odmítnuta jeho ústavní stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2001, č. j. 22 Co 451/2001-158, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 10. 2001, č. j. 10 C 17/2001-114, a to jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 43 odst. 3 výslovně stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu není přípustné. Napadené usnesení obsahovalo poučení v souladu s uvedeným ustanovením. Ústavní soud nepovažuje za rozhodující, že stěžovatel své podání označuje jako stížnost - námitku podjatosti, když z obsahu stížnosti je zřejmé, že předmětné podání je opravným prostředkem, kterým stěžovatel napadá konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu. Řízení před Ústavním soudem je však v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jedno- instančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Ústavní soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl pro její nepřípustnost podle ustanovení § 43 odst. 1 odst. e) zákona o Ústavním soudu. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. 11. 2002 JUDr. Vojtěch Cepl soudce zpravodaj