Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky obchodní společnosti B., zastoupené Mgr. O. P., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, č.j. 29 Odo 2923/99-433, ze dne 20. 2. 2002, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Navrhovatelka podala prostřednictvím telefaxového podání dne 24. 5. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Písemné vyhotovení návrhu bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 27. 5. 2002. Návrh směřoval proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, č.j. 29 Odo 2923/99-433, ze dne 20. 2. 2002, jímž byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 5 Cmo 645/98-362 ze dne 14. 9. 1999 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně navrhovatelka navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V předmětné věci byl napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR zrušen uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Na základě této skutečnosti nebylo řízení v předmětné věci dosud pravomocně ukončeno. Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh nepřípustný. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. července 2002