III. ÚS 619/02 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. S., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Cdo 543/2001, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. prosince 2000, sp. zn. 17 Co 599/2000, mimo ústní jednání dne 14. října 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Ústavní stížností, podanou vpředu vyznačeným zástupcem, domáhal se tento jménem Ing. K. J., přezkumu rozhodnutí obecných soudů (rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. července 2002 - 22 Cdo 543/2001-161 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. prosince 2000 - 17 Co 599/2000-138) ve věci určení neplatnosti kupní smlouvy a navrhl jejich zrušení z důvodu porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). K ústavní stížnosti však nebyla připojena plná moc, z níž by se podávalo oprávnění právního zástupce jednat jménem stěžovatelky. Protože plná moc k zastupování účastníka v řízení před Ústavním soudem, jako nepominutelná procesní náležitost zvláštní plné moci, musí být Ústavnímu soudu předložena spolu s tím kterým podáním, v posuzované věci tedy v okamžiku, kdy řízení před Ústavním soudem mělo být zahájeno (§ 27 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), je zřejmé, že zástupce sám bez plné moci před Ústavním soudem jednat nemůže, a proto ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu byla ústavní stížnost, jak shora je označena, posouzena jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona] a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně 14. října 2002