Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. J., a R. M., zastoupených JUDr. M. F., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2003, čj. 23 Co 430/2002-290 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 8. 2002, čj. 12 C 216/93-269, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 5. 2003 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2003, čj. 23 Co 430/2002-290 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 8. 2002, čj. 12 C 216/93-269. V odůvodnění své stížnosti stěžovatelé uvedli, že proti rozsudku odvolacího soudu podali v zákonné lhůtě dovolání, o němž však dosud nebylo rozhodnuto. Ústavní stížnost podali souběžně z procesní opatrnosti, neboť o výsledku dovolacího řízení nemají jistotu. Ústavní soud vzal na vědomí, že souběžně s ústavní stížností bylo podáno dovolání. K této problematice plénum Ústavního soudu, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, který byl publikován jako sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle něhož v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti, je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení. Na základě výše uvedených skutečností proto soudce zpravodaj dospěl k závěru, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto ji podle § 43 odst. 1 písm. e) cit. zákona odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 6. června 2003 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj