IV. ÚS 455/02 Ústavní soud rozhodl dne 5. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti F. B., zastoupeného JUDr. J. V., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2002, čj. 28 Cdo 111/2002-127, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že závěr tohoto soudu o nepřípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není správný a domáhá se z tohoto důvodu jeho zrušení. Z obsahu spisu II. ÚS 696/01 Ústavního soudu plyne, že nálezem tohoto soudu z 18. 12. 2002, čj. II. ÚS 696/01-22, byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 14 Co 637/2001. Ještě před vydáním tohoto rozsudku rozhodl Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 7. 5. 2002 tak, že dovolání proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni odmítl pro jeho nepřípustnost podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., aniž by se případem věcně zabýval. Za tohoto stavu věci nemá tedy usnesení Nejvyššího soudu v daném stadiu řízení žádnou právní relevanci a jak vyplývá ze sdělení Okresního soudu v Rokycanech ze 7. 3. 2003, byla věc dne 23. 1. 2003 opětovně zaslána Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 5. května 2003 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu