Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. Z., o návrhu proti usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. III. ÚS 138/03, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 2. 2004 domáhal připuštění obnovy řízení vedeného dříve u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 138/03. Namítá, že Ústavní soud jednal v tomto řízení svévolně, čímž došlo k dotčení jeho ústavně zaručených práv. Z napadeného usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. III. ÚS 138/03, bylo zjištěno, že Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížnost navrhovatele. Konstatoval, že navrhovatel neodstranil vady v právním zastoupení ani v prodloužené lhůtě k tomu stanovené. Ústavní soud má Ústavou (čl. 87) a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezené pravomoce a působnost, které nemůže překračovat. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně, tím méně o opravných prostředcích proti svým vlastním rozhodnutím, proti nimž navíc odvolání výslovně není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Z uvedeného důvodu je Ústavní soud nucen návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jelikož jde o návrh, k jehož projednání není příslušný. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání. V Brně dne 27. února 2004 JUDr. Jiří Malenovský soudce zpravodaj