ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. Š. a A. Š., směřující proti postupu orgánů státní správy činných na úseku územního plánování a stavebního řádu, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Stěžovatelé se na Ústavní soud obrátili s rozsáhlou ústavní stížností na neústavní jednání vyjmenovaných orgánů státní správy podílejících se postupně na řešení právních a technických aspektů stavby realizované v jejich sousedství. Dovozovali, že tyto postupovaly v rozporu s čl.2 odst. 3 Ústavy České republiky a s čl. 2 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a že tak činily dokonce vědomě. Protože však jejich ústavní stížnost neměla zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, ( dále jen "zákon"), vyžadované náležitosti, byli stěžovatelé Ústavním soudem písemně poučeni a vyzváni, aby ve spolupráci s kvalifikovaným právním zástupcem zvážili, zda svoji stížnost mohou, vzhledem ke konkrétním okolnostem, co do obsahu a formy upravit tak, aby se jí Ústavní soud mohl v regulérním řízení zabývat. K tomu jim byla, s ohledem na složitost a potenciální závažnost popisované záležitosti, stanovena nadstandardně dlouhá lhůta a současně byli náležitě poučeni o důsledcích jejího marného uplynutí. Protože stěžovatelé takto nabídnutou příležitost ve lhůtě nevyužili, nezbylo Ústavnímu soudu, než jejich návrh s odkazem na ustanovení § 43 odst. 1 písmeno a) zákona odmítnout. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není podle § 43 odst. 3 zákona odvolání přípustné. V Brně dne 26. ledna 2004 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj