IV. ÚS 8/04 Ústavní soud rozhodl dne 18. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Jiřího Muchy a JUDr. Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti JUDr. D.S., bez právního zastoupení, proti : I. postupu soudů ČR v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 od sp. zn. 6 C 293/94, II. usnesení Nejvyššího soudu ČR, čj. 33 Odo 775/2003-106, ze dne 24.9.2003, usnesení Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 267/2000-40, ze dne 31. 7. 2000, usnesení Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 2/2002-87, ze dne 16. 8. 2002, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, čj. 6 C 293/94-49, ze dne 16. 6. 2001, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 C 293/94, ze dne 11. 5. 1995, spojenou s návrhem na zrušení ustanovení § 153b a § 241 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a spojenou s návrhem na odložení vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 shora uvedeného, takto: Ústavní stížnost a návrh se odmítají. Odůvodnění : Stěžovatel podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 8. 1. 2004 a k poštovní přepravě předáno den předcházející, z důvodů, které v tomto podání vyložil, domáhá se především výroku Ústavního soudu, jímž by Ústavní soud nálezem prohlásil postup soudů ČR v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 C 293/94 za porušující ústavní právo stěžovatele na spravedlivý a rychlý proces zaručený zejména v čl. 1, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 2, 3, čl. 38 odst. 1, 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně navrhl stěžovatel, aby shora uvedená rozhodnutí obecných soudů byla zrušena, přičemž ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 1995, sp. zn. 6 C 293/94, předložil alternativní petit požadující prohlášení tohoto rozsudku nálezem Ústavního soudu za nicotný právní akt. Podanou ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení v záhlaví citovaných ustanovení občanského soudního řádu a zákona o Ústavním soudu, neboť má za to, že se jedná o zákonná ustanovení protiústavní. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti uvedl, že žádá, aby Ústavní soud nezasílal mu žádné výzvy k odstranění nedostatku zastoupení advokátem, neboť k nim nehodlá přihlížet, a to právě proto, že se domnívá, že také ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je protiústavní. Rovněž z jím vyložených důvodů domnívá se stěžovatel, že by měla být odložena vykonatelnost shora uvedeného rozsudku soudu prvého stupně. Soudce zpravodaj vyzval stěžovatele podle ustanovení § 42 odst. 3 a § 43 odst. 1 písm. a) s přihlédnutím k ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k odstranění vady ústavní stížnosti a návrhu spočívající v nepředložení plné moci udělené advokátovi. Stěžovatel byl současně upozorněn na možnost požádat ČAK o určení advokáta v případě, že by mu poskytnutí právní pomoci bylo odmítnuto. Soudce zpravodaj ve výzvě k odstranění vad s odvoláním na ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu poučil stěžovatele o možnosti odmítnutí návrhu, nebudou-li vytýkané vady odstraněny, jakož i o tom, že stěžovatelově výzvě, aby k odstranění vad vyzýván nebyl, vyhovět nelze. Ve lhůtě Ústavním soudem k odstranění vady stanovené stěžovatel vady návrhu neodstranil. To ve svých důsledcích nastoluje situaci, ve které Ústavní soud nemůže podanou ústavní stížnost a návrh věcně projednat, neboť je povinen, jsa zákonem o Ústavním soudu vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR, podle § 43 odst. 2 písm. b) z důvodů uvedeného v § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost spojenou s návrhem na zrušení v záhlaví tohoto usnesení uvedených ustanovení občanského soudního řádu a zákona o Ústavním soudu odmítnout. Bylo proto rozhodnuto, jak jest ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí soudu prvého stupně sdílí při odmítnutí ústavní stížnosti její osud, takže v tomto směru důvod pro samostatné rozhodnutí Ústavního soudu dán není. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 18. února 2004 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu