Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ing. S. H., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyněm, advokátem, se sídlem Benešova 245, Kolín II, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 4. 3. 2005 ve věci sp. zn. 1 Zn 2026/2004 a usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II ze dne 31. 1. 2005, č. j. ČTS: ORII-/SKPV-OOK5-2004, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 a Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II, jako účastníků řízení, takto : Návrh se odmítá. Odůvodnění: Ve svém návrhu stěžovatel napadá výše uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci, neboť se domnívá, že bylo zasaženo jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Domáhá se vydání nálezu, jenž by v záhlaví uvedená rozhodnutí zrušil. Stěžovatel podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví. Policejní komisař po shromáždění důkazů věc odložil, neboť neshledal, že by se v dané věci o podezření z trestného činu jednalo. Proti tomuto usnesení podal poškozený stížnost, kterou státní zástupkyně pro nedůvodnost zamítla. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že orgány veřejné moci v rámci své činnosti porušily procesní zásadu oficiality. Tvrdí, že mu nikdy v průběhu přípravného řízení nebylo umožněno nahlédnout do jím zpochybňovaného znaleckého posudku a orgány veřejné moci se nedostatečně vypořádaly se všemi důkazními návrhy, které v řízení před nimi byly stěžovatelem vzneseny. To podle stěžovatele vyvolalo zásadní stav protiústavnosti. Po posouzení věci a zhodnocení argumentace stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Ústavní soud již mnohokráte judikoval, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu přehodnocovat činnost orgánů veřejné moci z pohledu jednoduchého práva. Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do jejich činnosti jen v takovém případě, kdy by byla dotčena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele a taktéž v případě, kdy by orgány veřejné moci svévolně interpretovaly ustanovení jednoduchého práva. Z tohoto pohledu Ústavní soud daný případ posuzoval. Podle názoru Ústavního soudu je třeba se zaměřit na ústavněprávní dimenzi stěžovatelem projednávané věci. Ústavní soud připomíná, že charakteristickým znakem moderního právního státu v evropském kontinentálním pojetí je, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 361/96 in Sbírka nálezu a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, str. 345 a násl.). Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, proto neexistuje (tak viz i usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 84/99 in Sbírka nálezu a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, str. 291 a násl.). Byť má poškozený celou řadu oprávnění v trestním řízení, je jeho postavení nesrovnatelné s postavením účastníka řízení v civilním procesu; tomu odpovídá i nižší míra přípustné ingerence do průběhu a výsledku trestního řízení. Za této situace proto nemá posuzovaný případ ústavněprávní dimenzi, neboť právní postavení poškozeného v trestním řízení nezakládá žádnou zvláštní záruku normami ústavního pořádku. V případě, že se stěžovatel domnívá, že došlo k majetkově vyjádřitelné újmě, je na něm, aby se obrátil na civilní soud, u nějž by svá práva uplatňoval a hájil. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že nedošlo k zásahu do stěžovatelových základních práv a svobod, a proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. března 2006 Stanislav Balík předseda senátu