IV. ÚS 50/06 Ústavní soud rozhodl dne 13. února 2006 ve věci ústavní stížnosti Ing. P. C., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, čj. 29 Co 414/2005-291, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 7. 2005, čj. 9 C 7/2000-266, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ve svém podání označeném jako "ústavní stížnost" se Ing. P.l C. (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů v záhlaví uvedených. Dle ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je účastník řízení před Ústavním soudem povinen být zastoupen advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel vede u Ústavního soudu mnoho dalších řízení o ústavních stížnostech. Z těchto je zřejmé, že povinné zastoupení advokátem stěžovatel ignoruje, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti (např. IV. ÚS 190/05, I. ÚS 790/04, II. ÚS 82/05, I. ÚS 169/05, III. ÚS 243/05). Ať již je nedostatek povinného zastoupení advokátem pojímán jako nedostatek podmínky řízení nebo coby vady návrhu, vždy je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku; vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky pak lze teprve tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (srov. i odůvodnění stěžovateli známých usnesení Ústavního soudu III. ÚS 655/05, III. ÚS 5/06) proto Ústavní soud ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 13. února 2006 Miloslav Výborný soudce zpravodaj