Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti Ing. V. P., zastoupeného JUDr. Evou Vaňkovou, advokátkou ve Vysokém Mýtě, Litomyšlské předměstí, Rokycanova 114, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 28.3.2006, čj. 22 Co 121/2006-182 a proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 27.12.2005, čj. OP 277/2002-165, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji o následující důvody. Okresní soud ve Svitavách vydal dne 27.12.2005 usnesení, čj. OP 277/2002-165, kterým nařídil předběžné opatření, jímž otci (stěžovateli) uložil, aby se zdržel styku s nezletilým synem Václavem (jedná se o pseudonym), s tím, že toto opatření zanikne dnem právní moci rozhodnutí o návrhu matky na zákaz styku otce s nezletilým Václavem (jedná se o pseudonym) (výrok I. a II.). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesení soudu I. stupně potvrdil. Podle názoru stěžovatele napadenými usneseními obecných soudů (v ústavní stížnosti nesprávně označenými jako rozsudky) bylo porušeno jeho právo na výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále byla porušena základní práva dítěte podle čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 3 a čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. K zásahu do uvedených práv prý došlo tím, že okresní soud rozhodl o předběžném opatření, kterým se zakazuje styk otce s nezletilým synem Václavem (jedná se o pseudonym), jen na základě lékařské zprávy psycholožky PhDr. D. a neprováděl další dokazování. Soud neumožnil stěžovateli se k lékařské zprávě vyjádřit a dokonce jej s ní ani neseznámil. Odvolací soud pak rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Podle názoru stěžovatele pro vydání předběžného opatření nebyly dány zákonné podmínky. Skutečným důvodem jeho vydání nebyla potřeba zatímně upravit poměry účastníků, ale kroky otce, které prováděl za účelem vytvoření podmínek naplnění předchozího soudního rozhodnutí o styku otce s dětmi. Tím, že namísto rychlého projednání věci a zajištění potřebných podkladů vydal soud předběžné opatření, způsobil nezletilému synovi a stěžovateli nenávratnou újmu, neboť mu uložil zdržet se styku s dítětem, které se zanedlouho ocitne na prahu dospělosti a vyroste bez možnosti konfrontace mužského vzoru chování. Tím, že oba soudy nedostatečně posoudily, zda mají dostatek informací k tomu, aby mohly rozhodnout v nejlepším zájmu dítěte a objektivně nezjišťovaly názor dítěte na styk s otcem, byly prý porušeny také čl. 3 písm. b) a c) a čl. 6 písm. a) a b) Evropské úmluvy o výkonu práv dětí a čl. 24, 52 a 54 Charty základních práv Evropské unie. II. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp.zn. P 277/2002, vedený u Okresního soudu ve Svitavách. Zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 23.11.2004, čj. P 277/2002-146 (č.l. 146), byl stěžovateli upraven styk s nezletilými dětmi Lindou (jedná se o pseudonym) a Václavem (jedná se o pseudonym) a to po dobu 6 měsíců od právní moci rozsudku (přesně vymezenými dny a hodinami v jednotlivých měsících). V průběhu soudního řízení byl vypracován znalecký posudek znalkyní PhDr. J. M. z oboru školství a kultury, odvětví psychologie (č.l. 56), který uvádí, že obě děti styk s otcem jednoznačně odmítají. Matka nezletilých dětí, L. P., se návrhem ze dne 20.12.2005 (č.l. 159) domáhala zákazu styku otce (stěžovatele) s nezletilými dětmi. Zároveň navrhla vydání předběžného opatření, kterým by soud styk otce s oběma dětmi zakázal. Soud vzal na základě zprávy primářky lékařsko-psychologického oddělení Vojenské nemocnice Olomouc Ph.Dr. L. D. (č.l. 162) za prokázané, že by u nezletilého Václavem (jedná se o pseudonym), u něhož se rozvíjí závažná neurotická a depresivní symptomatologie, další realizace rozhodnutí o styku nezletilého s otcem mohla poškodit zdraví nezletilého. Usnesením ze dne 27.12.2005, čj. OP 277/2002-165, soud sice styk otce s nezletilým nezakázal, ale otci uložil, aby se styku s ním zatím zdržel. Ve výroku č. II. rozhodl, že předběžné opatření zanikne dnem právní moci rozhodnutí o návrhu matky na zákaz styku otce s nezletilým Václavem (jedná se o pseudonym). Návrh matky na nařízení předběžného opatření, kterým by zakázal otci styk s nezletilou Lindou (jedná se o pseudonym), soud výrokem č. III. zamítl, neboť podle obsahu spisu se dcera sama - vzhledem k svému věku - rozhoduje, zda se styk uskuteční; k tomu však nedošlo. Stěžovatel napadl výroky č. I. a II. odvoláním, ve kterém namítal, že děti byly matkou proti otci indoktrinovány a že Ph.Dr. D. napsala svou zprávu, aniž by měla informace od otce a aniž si prostudovala soudní spis. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 228.3.2006, čj. 22 Co 121/2006-182, usnesení soudu I. stupně v napadených výrocích potvrdil. Uvedl, že matka v řízení prokázala potřebu zatímně upravit poměry nezletilého Václavem (jedná se o pseudonym), neboť lékařskou zprávou doložila, že případný další styk s otcem by mohl vést k poškození zdraví nezletilého. Okresní soud, pokud nařídil předběžné opatření, jímž otci uložil zdržet se styku s nezletilým, prý proto postupoval správně. III. K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové -pobočka v Pardubicích, který odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že argumentace podaná v odůvodnění ústavní stížnosti spíše odpovídá tomu, že stěžovatel spatřuje v dalším řízení, po vydání napadeného rozhodnutí, průtahy. Vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích bylo zasláno stěžovateli (právní zástupkyni), která k němu stanovisko nezaujala. IV. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých (výše citovaných) základních práv a základních práv nezletilého syna Václavem (jedná se o pseudonym), přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející zejména v tomto směru a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z ústavní stížnosti vyplývá, že směřuje především proti tomu, že okresní soud rozhodl o předběžném opatření, kterým se otci ukládá zdržet se styku s nezletilým synem Václavem (jedná se o pseudonym), jen na základě lékařské zprávy PhDr. D., že neprováděl další dokazování a že stěžovatele s lékařskou zprávou před rozhodnutím neseznámil a neumožnil mu se k ní vyjádřit. Ústavní soud již dříve judikoval (viz např. usnesení sp.zn. III. ÚS 394/01, www.judikatura.cz), že základním smyslem předběžného opatření je ochrana toho, kdo o jeho vydání žádá, přičemž musí být respektována ústavní pravidla ochrany i toho, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy České republiky); ochrana toho, vůči komu předběžné opatření má směřovat, nemůže dosáhnout takové míry, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany. I na vydání předběžného opatření jsou kladeny požadavky plynoucí z ústavního práva na soudní ochranu. To znamená, že musí mít zákonný podklad [čl. 2 odst. 2 Listiny, musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny)] a nemůže být projevem svévole (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Ze spisu Okresního soudu ve Svitavách vyplývá, že soud při rozhodování o předběžném opatření postupoval v souladu s ust. § 76 o.s.ř. Předběžné opatření je svým způsobem opatřením mimořádným a soud je nařizuje tehdy, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Posouzení, zda je dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, závisí vždy na okolnostech konkrétního případu. Soud může nařídit předběžné opatření i ve věcech péče o nezletilé děti, která umožňují, aby byla zatímně upravena péče o děti, jestliže je třeba bezodkladně vyřešit situaci, ve které se ocitly. Taková situace nepochybně v posuzované věci nastala, neboť lékařská zpráva primářky lékařsko-psychologického oddělení Vojenské nemocnice Olomouc byla natolik jednoznačná, že bylo v zájmu nezletilého, aby situace, ve které se nacházel, byla bezodkladně řešena. Z ust. § 75c odst. 3 o.s.ř. plyne, že soud o předběžném nařízení rozhodne bez nařízení jednání a bez slyšení účastníků. Podkladem pro rozhodnutí tedy nejsou výsledky dokazování a soud před vyhlášením rozhodnutí neumožní účastníkům ani to, aby se k návrhu nebo ve věci nařízení konkrétního předběžného opatření vyjádřili (k tomu srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 300). Za tohoto právního stavu, který odpovídá mimořádnosti důvodů nařízení předběžného opatření, je zřejmé, že se Okresní soud ve Svitavách při rozhodování o předběžném opatření nedopustil protiústavnosti. Jestliže Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření potvrdil, i on postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř., které vyložil způsobem ústavně konformním. K námitce stěžovatele, že soudy nedostatečně posoudily, zda mají dostatek informací k tomu, aby mohly rozhodnout v nejlepším zájmu dítěte a že objektivně nezjišťovaly názor dítěte na styk s otcem, čímž porušily základní práva dítěte, poukazuje Ústavní soud na obsah spisu který je uveden v části II. tohoto rozhodnutí. Z jeho rekapitulace vyplývá, že soud I. stupně se vztahem nezletilých dětí a stěžovatele zabýval již delší dobu, přičemž provedené dokazování, zejména znalecký posudek Ph.Dr. J. M. a lékařská zpráva Ph.Dr. D., jakož i další ve spise obsažené důkazy, poskytovaly oběma dostatek informací k rozhodnutí o předběžném opatření. Ústavní soud proto nemohl ani tuto námitku stěžovatele akceptovat. Ústavní soud při přezkoumání rozhodnutí obecných soudů je oprávněn posuzovat pouze to, zda zde byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. V předmětné věci dospěl k závěru, že obecné soudy, zejména pak soud I. stupně, postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem a nedopustily se ani svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Ústavní soud proto uzavřel, že napadeným rozhodnutími k tvrzeným porušením základních práv stěžovatele či nezletilého syna Václavem (jedná se o pseudonym) zjevně nedošlo. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. ledna 2007 Vojen Güttler předseda senátu