Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Bouzkem, advokátem, se sídlem Tylova 4, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2005, č. j. 1 T 4/2005-1346, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 10 To 110/2005, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2006, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soudu") ze dne 24. 6. 2005, č. j. 1 T 4/2005-1346 (dále jen "rozsudek krajského soudu") a rozsudek Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 10 To 110/2005 (dále jen "rozsudek vrchního soudu"), kterými byl shledán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") ve spolupachatelství. Stěžovatel uvádí, že sdělení obvinění musí splňovat náležitosti podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"). Pokud podstatné náležitosti chybí, nejde o zákonné sdělení obvinění a veškeré následně provedené úkony jsou procesně neúčinné. Připomíná, že podle čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu. Obviněný musí na základě sdělení obvinění disponovat dostatečnými informacemi, aby mohl připravit svoji obhajobu. V posuzované věci usnesení o zahájení trestního stíhání dle jeho přesvědčení trpí nedostatečným vyjádřením objektivní i subjektivní stránky trestného činu, neboť se v něm hovoří o tom, že obvinění "pod pohrůžkou násilí... ohrožovali J. B., kdy následně odcizili...". Jedná se tedy o popis jednak trestného činu násilí proti skupině obyvatel, jednak trestného činu krádeže a není zřejmý úmysl pachatele použít pohrůžky násilí právě proto, aby se zmocnil cizí věci. Vzhledem k uvedenému má stěžovatel za to, že došlo k porušení citovaného čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. II. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. Krajský soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích uvedlo, že ústavní stížnost považuje za bezpředmětnou. Vrchní soud uvedl, že setrvává na stanovisku, které vyjádřil ve svém rozhodnutí. Vrchní státní zastupitelství v Praze se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržená vyjádření stěžovateli k replice, neboť neobsahovala žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci. III. Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od krajského soudu předmětný spis sp. zn. 1 T 4/2005. Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání je přípustná stížnost a proti rozhodnutí o ní je dále přípustná stížnost ústavní (byť vyhovění takovéto ústavní stížnosti připadá v úvahu pouze v případě naprostého nedostatku odůvodnění - srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 511/02). Jak vyplývá z vyžádaného spisového materiálu, stěžovatel takovéto prostředky nevyužil. Stěží proto může nekorektnost zahájení trestního stíhání namítat nyní. Ústavní soud též poznamenává, že důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a úkolem Ústavního soudu není nahrazovat činnost orgánů činných v trestním řízení a obecných soudů vlastním hodnocením zákonných náležitostí záznamu o sdělení obvinění. Stěžovatel nadto spatřuje nezákonnost sdělení obvinění v podstatě pouze ve stylistických pochybeních při jeho odůvodnění. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. března 2007 Vojen Güttler, v.r. předseda senátu