Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Karlovo nám. 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2006, čj. 1 Co 14/2006 - 36, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2005, čj. 37 C 137/2005 - 16, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ve včas podané ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") a Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterými ji v řízení o ochranu osobnosti nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje s právním názorem obecných soudů, že se v jejím případě jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a přináší svou rozsáhlou argumentaci. Rozhodnutí obecných soudů stěžovatelku neoprávněně diskreditují, a navíc v nich absentuje řádné a přezkoumatelné odůvodnění. Podle stěžovatelky byla porušena její ústavní práva, konkrétně čl. 4 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 3, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Ústavní soud předesílá, že ústavními stížnostmi stěžovatelky, které směřovaly proti rozhodnutím vrchního a městského soudu, jimiž jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízeních o ochranu osobnosti, se zabýval již v několika řízeních a její ústavní stížnosti odmítl jako zjevně neopodstatněné (viz sp. zn. IV. ÚS 267/06, sp. zn. IV. ÚS 268/06, IV. ÚS 321/06, IV. ÚS 323/06 nebo sp. zn. I. ÚS 511/06). Ústavní soud vycházel ze svého ustáleného názoru, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a uvedl, za jakých výjimečných okolností může do tohoto rozhodování zasáhnout (nález sp. zn. III. ÚS 269/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 17, str. 235). Ani v projednávaném případě nemá Ústavní soud důvod odchýlit se od výše citovaných rozhodnutí. Do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky tedy zasaženo nebylo. Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, proto odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 2. října 2007 Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu