Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele J. T., o návrhu na autoremedurní projednání věci sp. zn. II. ÚS 1426/07, o níž bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2007, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění Navrhovatel se svým podáním domáhá opětovného projednání v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, která byla podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem. Navrhovatel vysvětluje, proč u předchozí ústavní stížnosti považoval (a nadále považuje) za možné odvíjet lhůtu k jejímu podání od rozhodnutí ministra spravedlnosti o podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona. Podání navrhovatele je dle svého obsahu opravným prostředkem, kterým je napadáno konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu. Řízení před Ústavním soudem je však řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná (srov. např. usnesení publik. pod č. 16, svazek 6, Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR), neboť zákon o Ústavním soudu proti usnesení Ústavního soudu opravný prostředek nepřipouští (§ 43 odst. 3). Stěžovatel přitom byl o skutečnosti, že odvolání proti rozhodnutí Ústavního soudu není přípustné, v napadeném usnesení řádně poučen. Z uvedeného důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný, a to aniž by stěžovatel byl vyzván k odstranění vad podání, neboť ani jejich odstranění by nemohlo nic změnit na nepřípustnosti podaného návrhu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. července 2007 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj