Ústavní soud České republiky rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Zentiva, a.s., se sídlem Praha 10, Dolní Měcholupy, U Kabelovny 130, zastoupené Prof. JUDr. J. D., proti rozsudku Nejvyššího soud ČR ze dne 3. 5. 2006, č.j. 21Cdo 1891/2005-110, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 7. 2006 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena její základní práva vyplývající z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), z čl. 1, čl. 4 odst. 2, odst. 4 Listiny, z čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a z čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy. Napadeným rozhodnutím byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2004, č.j. 9 Cmo 343/2004-79, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2004, č.j. 16 Cm 370/2000-52 a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Dříve než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je podle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ust. § 75 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závislých na jeho uvážení. Z povahy věci nelze ústavní stížností napadnout rozhodnutí, kterým byla věc vrácena k pokračování v řízení (srov. např. usnesení sp.zn. I.ÚS 150/02). Ve věci bude znova rozhodovat Městský soud v Praze, bylo by tedy zcela nepřijatelným vykročením ze zásady subsidiarity, pokud by Ústavní soud zasahoval do činnosti obecných soudů v této fázi řízení. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. dubna 2007 Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka