Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Monikou Hulovou, advokátkou v Předměřicích nad Jizerou, Podbrahy 40, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2005 sp. zn. 45 T 6/2005 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2005 sp. zn. 8 To 120/2005, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Ústavní stížností ze dne 24. 9. 2008, resp. 13. 11. 2008, doplněnou podáním ze dne 30. 3. 2009, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozsudků prvostupňového a odvolacího soudu s tím, že byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný opožděně. Stěžovatel Ústavnímu soudu předložil usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 5. 2006 sp. zn. 11 Tdo 401/2006, ze kterého vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2005 sp. zn. 45 T 6/2005 uznán vinným trestným činem vraždy a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Odvolání stěžovatele bylo Vrchním soudem v Praze zamítnuto a týž soud k odvolání státního zástupce změnil (toliko) výrok o trestu. Stěžovatel podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 5. 2006 sp. zn. 11 Tdo 401/2006 odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost; usnesení bylo stěžovateli i jeho obhájci (jak Ústavní soud zjistil dotazem u Městského soudu v Praze - č. l. 17) doručeno dne 3. 7. 2006. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel podal ústavní stížnost proti prvostupňovému i odvolacímu rozhodnutí opožděně (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 25. 9. 2008, zatímco celé trestní řízení bylo skončeno již v roce 2006 odmítavým usnesením Nejvyššího soudu. Ústavní soud proto musel ústavní stížnost odmítnout pro opožděnost dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. dubna 2009 Jiří Mucha soudce Ústavního soudu