Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Dne 8. 7. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, jež nesplňovala základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel, jenž byl ze strany Ústavního soudu poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti již mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát (a to k tomu, aby posoudil přípustnost a důvodnost ústavní stížnosti). Ze sdělení advokátky Mgr. H. M. doručeného Ústavnímu soudu dne 12. 7. 2010, jakož i z ústavní stížnosti samé, však plyne, že tato nebyla jmenovanou advokátkou sepsána, neboť stěžovatel zastává názor, že zákonnou podmínkou zahájení řízení o ústavní stížnosti není sepis ústavní stížnosti advokátem. Mgr. H. M. je proto stěžovatelem zmocněna zastupovat stěžovatele v řízení před Ústavním soudem, ale pouze toliko v intencích jeho přesných instrukcí. Za této procesní situace byl Ústavní soud nucen stěžovatelovo podání podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Stěžovateli bylo totiž minimálně v rámci odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 177/10, dostatečně vysvětleno, jaký smysl má povinné zastoupení stěžovatele advokátem před Ústavním soudem. Stěžovatel to však evidentně a opětovně odmítá respektovat. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. srpna 2010 Vojen Guttler v. r. soudce zpravodaj