Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného Mgr. Lenkou Palátovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Jana Palacha 954/4, proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 5. 2005, čj. 11 C 715/99-67, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 2007, čj. 9 Co 768/2005-133, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, čj. 33 Cdo 2707/2008-201, za účasti Okresního soudu v Teplicích, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů. Namítá, že jimi byl porušen čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Porušení těchto ustanovení spatřuje stěžovatel v tom, že soud prvního stupně nevyhověl jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, ačkoliv prostistraně advokát ustanoven byl. II. Z procesního spisu vyplynuly následující skutečnosti: Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 31. května 2005, čj. 11 C 715/99-67, zamítl žalobu stěžovatele a jeho (bývalé) manželky o zaplacení částky 1 415 000 Kč se 17% úrokem z prodlení od 1. 3. 1994 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Důvodem zamítnutí žaloby bylo promlčení žalované pohledávky. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. září 2007, čj. 9 Co 768/2005-133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 2. 2010, čj. 33 Cdo 2707/2008-201, dovolání stěžovatele odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 28. 4. 2010. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 23. 7. 2010 a doručena byla dne 26. 7. 2010. III. Na základě těchto skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je opožděná. Podle § 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Dnem rozhodným pro počátek běhu lhůty je den doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, tj. 28. 4. 2010. Následujícím dnem počala běžet šedesátidenní lhůta, jež skončila v pondělí 28. 6. 2010. K zachování lhůty by bylo nezbytné, aby nejpozději tohoto dne byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě. To se však stalo až dne 23. 7. 2010, tedy téměř o měsíc později. Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděný odmítnout. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost by neměla naději na úspěch, ani pokud by byla podána ve lhůtě, neboť stěžovatel - z formálního i materiálního hlediska - nevyčerpal všechny opravné prostředky, které měl k dispozici. Je-li podstatou ústavní stížnosti nesouhlas s neustanovením zástupce, měl se stěžovatel bránit především proti usnesení ze dne 26. 10. 2006, čj. 11 C 715/99-117, jímž soud I. stupně jeho žádost o ustanovení zástupce zamítl. Stěžovatel však toto rozhodnutí odvoláním nenapadl; nesouhlas s neustanovením zástupce (a z toho plynoucí právní závěry) stěžovatel uplatnil teprve v ústavní stížnosti. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 19. srpna 2010 Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj