Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o., se sídlem Tachovské náměstí 3, Praha 3, IČ: 64939090, adresa pro doručování Praha 1, Vodičkova 41, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009 č. j. 22 Ca 186/2009-51 a č. j. 22 Ca 185/2009-67, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 2. 2010, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Ostravě. Má za to, že nepřipuštěním její osoby coby zástupce žalobce jí bylo zabráněno vykonávat daňové poradenství, čímž došlo k zásahu do jejího práva podnikat dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z obsahu listin, připojených k ústavní stížnosti, bylo zjištěno, že žalobce P. H. se podanými žalobami domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, vydaných ve věci daně z příjmů fyzických osob. Napadenými usneseními Krajský soud v Ostravě nepřipustil zastoupení žalobce společností stěžovatelky s tím, že tato společnost nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 35 odst. 2, 3, 4 a 5 s. ř. s. a žalobcem udělená plná moc k zastupování v řízení před správními orgány je tudíž neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 obč. zák. Účastníci byli současně poučeni, že proti napadeným usnesením je možno podat kasační stížnost. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda lze stěžovatelku považovat za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti. Podle § 27 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, na nějž odkazuje čl. 88 odst. 1 Ústavy, může návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podat ten, komu tento zákon takové oprávnění přiznává. Aktivní legitimace, tedy vymezení subjektů, oprávněných k podání návrhu, je stanovena speciálně pro jednotlivé druhy řízení před Ústavním soudem. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Účastníky řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, byli zcela nepochybně žalobce P. H. a žalovaný Finanční ředitelství v Ostravě. Stěžovatelka coby zmocněnkyně žalobce, samotným účastníkem řízení nebyla, a proto ani nemůže být oprávněna domáhat se kasace předmětných usnesení cestou ústavní stížnosti. Jakkoli stěžovatelka tvrdí, že nepřiznáním jejího zmocnění bylo porušeno její právo podnikat, nemůže Ústavní soud vykročit z mezí zákona o Ústavním soudu (jímž je vázán ve smyslu čl. 88 odst. 2 Ústavy) a stěžovatelce, která aktivní legitimaci k řízení o ústavní stížnosti postrádá, tuto neexistující legitimaci meritorním přezkumem napadených rozhodnutí udělit (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 612/03, Sbírka nálezu a usnesení Ústavního soudu, sv. 31, č. 27, str. 361, sp. zn. IV. ÚS 727/2000, II. ÚS 2928/07) . Toliko na doplnění Ústavní soud uvádí, že ani žalobce P. H., jemuž zákon přiznává v dané věci legitimaci k podání ústavní stížnosti, by nemohl být se svou případnou stížností úspěšný, neboť doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (viz § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání. V Brně dne 9. března 2010 Stanislav Balík soudce Ústavního soudu