Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 31. srpna 2010 sp. zn. III. ÚS 1907/10 ve věci ústavní stížnosti MJM Litovel, a. s., se sídlem Litovel, Cholinská 1048/19, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 č. j. 40 Co 1040/2009-67, kterým byla zastavena exekuce a stěžovatelce coby oprávněné v exekučním řízení byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 č. j. 40 Co 1040/2009-67 se zrušuje. Odůvodnění I. 1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, vydané v rámci exekučního řízení. 2. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2009 č. j. 46 Nc 4380/2003-6, kterým zastavil exekuci proti povinné společnosti CEVA - TRANS, s. r. o., a stěžovatelce [oprávněné v zastaveném exekučním řízení dle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] uložil, s poukazem na ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. MUDr. Radanu Kučovi z titulu nákladů exekuce částku 4 165 Kč náhrady hotových výdajů, paušálně stanovených podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů. 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dovozuje, že napadené rozhodnutí je protiústavní, jelikož je v kolizi se zásadou zákazu pravé retroaktivity; je názoru, že absentují-li v zákoně č. 347/2007 Sb. intertemporální ustanovení, je nutno - s odkazem na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375) - všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. 1. 2008) posuzovat podle § 89 exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2007, pročež jí povinnost k náhradě hotových výdajů soudnímu exekutorovi - nebylo-li na její straně shledáno procesní zavinění na zastavení exekuce - ukládána být neměla. II. 4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve vyjádření k ústavní stížnosti (coby účastníka řízení před Ústavním soudem) toliko uvedl, že stěžovatelčino právo garantované v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny napadeným usnesením zasaženo nebylo. 5. Vedlejší účastníci se postavení vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti vzdali. III. 6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. 7. Ústavní soud poté, co shledal, že jsou splněny podmínky podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pro upuštění od ústního jednání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. IV. 8. Ústavní soud předesílá, že totožnou právní otázku, již stěžovatelka nyní otevřela, posuzoval již např. v nálezech ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. I. ÚS 1851/09 (N 172/54 SbNU 181), ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 969/09 (N 132/53 SbNU 665), jakož i ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (a mnoha dalších), na něž odkazuje povýtce i stěžovatelka ve své ústavní stížnosti. Právní základna tam vyjádřených názorů byla přitom Ústavním soudem ustavena již v nálezu dřívějším ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 455/08 (N 51/52 SbNU 511) ve věci, jež implikovala hodnocení aplikace ustanovení § 89 exekučního řádu ve vztahu k jeho novele, provedené zákonem č. 347/2007 Sb., rovněž. 9. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 (a podobně v dalších výše označených) Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb. ve vztahu k ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007". 10. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc, a je pro Ústavní soud zde závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce. Výslovná oponentura odvolacího soudu, vtělená do napadeného rozhodnutí, je tím zcela bezcenná. 11. V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu, jež jsou jak soudu, tak stěžovatelce známy, odkázat; i z dalších tam obsažených důvodů napadené rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to očividně. 12. Není od věci připomenout rovněž tam obsažené obiter dictum, vyjádřené ve vztahu k ústavněprávní interpretaci "sporného" ustanovení § 89 exekučního řádu v novelizovaném znění; zde Ústavní soud uvedl, že "větu druhou § 89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce". V. 13. Řečené vede k závěru, shodnému s tím, jenž byl vysloven v předchozích obdobných věcech, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci napadeným usnesením právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, skutečně porušil. Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci zrušil.