Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. V., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2010 č. j. 20 Cdo 1063/2010-47, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 10. 2010, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo podle ustanovení § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o.s.ř. zastaveno dovolací řízení. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel přípisem ze dne 5. 11. 2010 vyzván k odstranění jejích vad. Zejména byl poučen o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem a o možnosti požádat o přidělení advokáta Českou advokátní komoru v Praze. Současně byl upozorněn na následky neodstranění vytčených vad ve stanovené 20ti denní lhůtě. Podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 6. 12. 2010, stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad s tím, že požádal advokátní komoru o přidělení advokáta a o vypracování ústavní stížnosti. Ústavní soud jeho žádosti vyhověl a přípisem ze dne 9. 12. 2010 mu lhůtu s konečnou platností prodloužil do 31. 12. 2010. Ve stanovené lhůtě však stěžovatel vady neodstranil. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost pro její vady podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. ledna 2011 Stanislav Balík, v. r. soudce Ústavního soudu