Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. dubna 2012 ve věci navrhovatele J. T., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. března 2010 č. j. 35 C 177/2009-46, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Okresního soudu v Ostravě. Uvedl, že tak činí v záležitosti dcery J. S., která mělo v daném soudním řízení postavení žalobkyně; což dokládá i obsah tohoto rozhodnutí. V návrhu podrobil postup obecného soudu kritice a domáhal se "nápravy". Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. V souvislostech obsahu návrhu stěžovatele sluší se zdůraznit, že jde o zákonný příkaz adresovaný Ústavnímu soudu. Dle § 72 odst. 1 písm. a) citovaného zákona je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uvedeného plyne, že ústavní stížnost byla podána navrhovatelem jako osobou zjevně neoprávněnou, přičemž za této situace nelze postupovat jinak, nežli ji odmítnout ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona [nadto napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení, v němž - jak patrno - nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, a tudíž i tento důvod sám o sobě by nutně vedl k jejímu odmítnutí (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona)]. Vzhledem k uvedenému byla proto ústavní stížnost odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]; stalo se tak, aniž by byl stěžovatel (takto nadbytečně s důsledky spočívajícími v jeho dalším časově i finančně jej zatěžujícím marném úsilí) vyzýván k odstranění vady návrhu spočívající v absenci povinného právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1 téhož zákona), když výsledek tohoto řízení by pro shora uvedenou formální vadu (zákonnou zábranu) nemohl býti odlišným. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2012 Pavel Holländer soudce zpravodaj