Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. B., právně nezastoupeného, proti blíže neurčeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2012 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 18. 6. 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž měla být advokátka L. S. ustanovena k ochraně stěžovatelových zájmů, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, především práva na spravedlivý proces. Po zjištění, že podání nesplňuje formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zejména pak, že ústavní stížnost stěžovatel podal sám, aniž by byl zastoupen advokátem ve smyslu § 30 a § 31 citovaného zákona, vyzval Ústavní soud stěžovatele dopisem ze dne 28. 6. 2012 k odstranění vad návrhu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho obdržení. Tuto lhůtu pak na základě přípisu stěžovatele dopisem ze dne 27. 8. 2012 prodloužil o 20 dnů od jeho doručení, v daném případě konkrétně do dne 20. 9. 2012. Stěžovatel byl též upozorněn na následky, které jsou spojeny s neodstraněním vad návrhu ve lhůtě k tomu určené, tzn., že marné uplynutí lhůty vede k tomu, že soudce zpravodaj usnesením návrh odmítne. Fakticky měl tedy stěžovatel, poté, co obdržel výzvu Ústavního soudu, jíž byl vyrozuměn o vadách návrhu (dle sdělení stěžovatele se tak mělo stát dne 17. 7. 2012), k dispozici k odstranění vad více než 2 měsíce. Přesto ani v této době vytýkané vady návrhu neodstranil a Ústavní soud opět požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad o dalších 30 dnů. Této žádosti stěžovatele Ústavní soud však již nevyhověl, neboť dobu, kterou měl stěžovatel k dispozici za účelem odstranění vad stížnosti, považuje za dostatečně dlouhou a poskytnutá lhůta splnila svůj účel poučit jej o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Opačným postupem vůči stěžovateli, tedy opakovaným určováním dalších lhůt k odstraňování vad návrhu či k jeho doplňování, by totiž Ústavní soud fakticky jen dále prodlužoval zákonnou šedesátidenní lhůtu, která dle jeho mínění je plně dostačující k podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Takové zvýhodňování stěžovatele oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli, by pak vedlo k porušování rovnosti účastníků. Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh jako vadný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2012 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj