Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o. se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 51/39, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2012 č. j. 124 EC 695/2010-20, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II.). Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu, že o náhradě nákladů řízení rozhodl v rozporu s průběhem řízení i v rozporu s rozhodnutím ve věci. Namítá, že důvodně očekávala, že v případě úspěchu ve sporu jí bude přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Soud však náklady posoudil jako neúčelně vynaložené, čímž jí přivodil zjevnou nespravedlnost. Je přesvědčena, že soud ustanovení § 142 odst. 1 a § 137 o. s. ř. aplikoval nesprávně a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Jeho postup označuje za svévolný a rozhodnutí považuje za nedostatečně odůvodněné a neodůvodněně zvýhodňující jednu stranu sporu. Na podporu svých tvrzení odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, především na nález ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11, zmiňuje stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008, dovolává se judikatury Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k právu na právní zastoupení, poukazuje na praxi tzv. palmárních žalob, jakož i na nemožnost uplatnit opravný prostředek proti výroku o náhradě nákladů řízení v bagatelních věcech. Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky týkajícími se právní problematiky rozhodování o nákladech řízení ve věcech tzv. formulářových žalob se Ústavní soud ve svých senátech již opakovaně zabýval a právní názor zastávaný obecnými soudy v těchto věcech shledal ústavně konformním (zejm. nález sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 či např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1266/12, I. ÚS 1340/12, III. ÚS 1462/12). Napadené rozhodnutí, které je řádně odůvodněno, je zcela v souladu se závěry plynoucími z judikatury Ústavního soudu, jež je stěžovatelce známa, a proto postačí na ně pro stručnost plně odkázat. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. září 2012 Stanislav Balík, v. r. předseda senátu