Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti společnosti RIM ENGINEERING, s. r. o. se sídlem v Praze, Malá Strana, Letenská 121/8, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti výroku o nákladech řízení usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 44 A 116/2011 ze dne 15. února 2012 a o návrhu na zrušení ustanovení § 60 odst. 3 soudního řádu správního, takto: Ústavní stížnost a návrh na zrušení zákonného ustanovení se odmítají. Odůvodnění Stěžovatelka svou ústavní stížnost napadá, s tvrzením porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí správního soudu, vydané v řízení, v němž měla postavení zúčastněné osoby, jímž nebylo po odmítnutí žaloby žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 60 odst. 3 soudního řádu správního, jehož zrušení stěžovatelka současně navrhuje. Uvedený postup správního soudu, pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, nepovažuje za správný, neboť žalobě nebylo vyhověno, a nepřiznání nákladů řízení považuje za podstatné porušení jejích procesních práv, když sama nebyla iniciátorem řízení a pouze se bránila. V podstatě z těchto ve stížnosti dále rozvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil a případně zrušil i aplikované ustanovení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Stěžovatelka učinila předmětem své ústavní stížnosti náhradu nákladů uvedeného řízení, vzniklých jí zastoupením advokátem, jež by s ohledem na advokátní tarif představovaly částku cca 4 500,- Kč. Aniž by Ústavní soud shora uvedenou aplikaci podústavního práva obecným soudem hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2777/11), z níž mimo jiné plyne, že na malý význam ústavní stížnosti jako důvod zjevné neopodstatněnosti také Ústavní soud usuzoval již ze samotné skutečnosti, že její podstatou byl spor o náhradu nákladů řízení (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3409/10 a v něm citovaná rozhodnutí). Při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05, I. ÚS 351/05, II. ÚS 549/06, I. ÚS 1056/07, III. ÚS 1817/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 622/10 a další). Stav vyžadující zásah Ústavního soudu v daném případě zjištěn nebyl, a proto byla stížnost posouzena jako neopodstatněná. Pokud jde o návrh stěžovatelky na zrušení zákonného ustanovení, lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě odmítnutí stížnosti z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu sdílí procesně její osud i tento návrh. Za tohoto stavu byly ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuty podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2012 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu