Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky GRATO spol. s r. o., IČ: 41033281, se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2012 č. j. 117 EC 133/2010-32 a výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2012 č. j. 129 EC 482/2010-43, spojené s návrhem na zrušení § 3 odst. 1 bod 1., 2., 3. a 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, takto: I. Věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 209/13 a I. ÚS 347/13, se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí a budou nadále vedeny pod sp. zn. I. ÚS 209/13. II. Návrh se odmítá. III. Návrh na zrušení § 3 odst. 1 bod 1., 2., 3. a 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se odmítá. Odůvodnění Formálně bezvadnými ústavními stížnostmi, vedenými pod sp. zn. I. ÚS 209/13 a I. ÚS 347/13, navrhovatelka napadla nákladové části výroků v záhlaví označených rozsudků Okresního soudu v Ostravě. Cítí se jimi být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva připínající se k občanskoprávnímu řízení) a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě, pročež se domáhá jejich zrušení. Současně se navrhovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných ustanovení právních předpisů. Vzhledem k tomu, že označené věci týkají se téže navrhovatelky a jsou založeny na obdobných skutkových základech a shodné právní problematice, bylo pro tuto jejich souvislost rozhodnuto, za použití § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 112 odst. 1 o. s. ř., z důvodu hospodárnosti o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. I. ÚS 209/13. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Shodně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů [ve smyslu něhož návrh na zrušení zákona je oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona], důvody k odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. c), tj. jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Úsudek o zjevné neopodstatněnosti návrhů Ústavní soud učinil v obou shora označených věcech, které navrhovatelka co do rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení podrobila své aktuální kritice. Podstata obou případů, jejich jednotlivé relevantní komponenty, argumentace navrhovatelky, jakož i stížnostní body návrhů vykazují shodné prvky jako návrh navrhovatelky, o němž Ústavní soud rozhodl zamítavým nálezem ze dne 25. července 2012 sp. zn. I. ÚS 988/12. Navrhovatelka byla jeho adresátem; tudíž za této situace postačí na rozhodovací důvody označeného nálezu, jež jí jsou známy, a které dopadají i na nyní posuzované případy, v plném rozsahu odkázat. Totéž týká se i návrhu na zrušení v záhlaví citovaných ustanovení právních předpisů. V důsledku uvedeného nemohlo být rozhodnuto jinak, než jak ve výrocích II. a III. usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 12. února 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu