Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Zdeňka Altnera, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2013 č. j. 46 Af 11/2012-44 a Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013 č. j. 1 As 41/2013-30, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 25. 9. 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Dále žádá, aby Ústavní soud rozhodl, že ve smyslu článku 7 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu bere na vědomí "rozsah a systematičnost politické perzekuce páchané Českou republikou v zájmu politické strany ČSSD", a aby vydal stanovisko, že "výkon soudní pravomoci k soudní perzekuci účastníků řízení před obecnými soudy v zájmu politických stran v souladu s čl. 5 Ústavy se obecným soudům všech stupňů zakazuje". Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 2. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. I. ÚS 1478/09, sp. zn. IV. ÚS 1796/09, sp. zn. I. ÚS 1966/09, sp. zn. III. ÚS 2141/09, sp. zn. IV. ÚS 2566/09, sp. zn. III. ÚS 2615/09, sp. zn. II. ÚS 2742/09 a další). 3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. 4. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. 5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudkyní zpravodajkou stěžovatelův návrh bez jednání odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2013 Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka