Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele I. Ch., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 91 T 21/2012, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 7 To 239/2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Dne 6. 2. 2013 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání (označené poštovním razítkem nesoucím datum 5. 2. 2013), jež Ústavní soud posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ze stěžovatelova podání plyne, že směřuje proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2012, sp. zn. 91 T 21/2012, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 7 To 239/2012. Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že citovaný rozsudek krajského soudu přezkoumával k dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v dovolacím řízení, které vyústilo v odmítavé usnesení ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1516/2012. Podle informace (sdělení ze dne 13. 8. 2012) poskytnuté Ústavnímu soudu Městským soudem v Brně bylo tomuto soudu dovolání stěžovatele (jako soudu prvního stupně) doručeno 15. 8. 2012. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění před 1. 1. 2013, platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (srov. čl. IV. bod 2 zákona č. 404/2012 Sb.). Z výše uvedeného tedy plyne, že bylo-li stěžovateli poslední napadené rozhodnutí, tedy rozhodnutí Krajského soudu v Brně doručeno tak, že je mohl napadat dovoláním doručeným Městskému soudu v Brně 15. 8. 2012, pak ve vztahu k posuzovanému stížnostnímu žádání je nutno dovodit, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro podání návrhu zákonem. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než jej odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) je zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. února 2013 Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj