Ústavní soud rozhodl dne 25. července 2013 v senátě složeném z předsedkyně čtvrtého senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka ve věci stěžovatele Františka Sedláčka, právně zastoupeného JUDr. Jiřím Kacafírkem, Škroupova 1, Plzeň, vedené pod sp. zn. III. ÚS 1033/13, takto: Soudce Vladimír Kůrka není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 1033/13. Odůvodnění: I. Ve shora uvedené věci byl v souladu s ustanovením § 40 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle rozvrhu práce Ústavního soudu, v platném a účinném znění, ustanoven soudcem zpravodajem JUDr. Vladimír Kůrka. II. Soudce Vladimír Kůrka předložil dne 4. 7. 2013 čtvrtému senátu Ústavního soudu své vyjádření, ve kterém žádá, aby tento senát zvážil, zda nejsou dány důvody jeho vyloučení pro podjatost podle ust. § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Dle jeho názoru by pochybnosti o jeho nepodjatosti mohly být dovozovány z jeho vztahu k osobě vedlejšího účastníka řízení, pana Jaromíra Grégra. Jmenovaný je společníkem realitní kanceláře „Reality Grégr“ se sídlem v Písku, prostřednictvím které JUDr. Kůrka v letech 2011-2012 prodával svůj byt spoluvlastnící s manželkou. Ačkoli byl prodej veden výlučně druhým společníkem, panem D. Vostarkem, dostal se, dle svého sdělení, JUDr. Kůrka, do kontaktu i s Jaromírem Grégrem, a to jedinkrát. Důvodem bylo podání jisté právní informace, o níž ho požádal D. Vostárek, a která nikterak nesouvisí se sporem nyní souzeným. Této události měl být přítomen též nynější právní zástupce vedlejšího účastníka, advokát Jiří Hřídel. Závěrem JUDr. Kůrka konstatuje, že se necítí být ve věci podjatým a je přesvědčen, že je způsobilý danou věc rozhodnout nestranně. Z opatrnosti však učinil podání, které je předmětem řízení před čtvrtým senátem Ústavního soudu. III. Podle § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o Ústavním soudu“), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou. Nestrannost soudce dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující oprávněné pochybnosti v tomto ohledu. Subjektivní náhled soudce Vladimíra Kůrky je z jeho podání zřejmý, přičemž tento se necítí být podjatým, neboť vedlejšího účastníka viděl toliko jednou, a to na základě žádosti třetí osoby. Pokud jde o objektivní kritérium, má pro posouzení námitky podjatosti klíčový význam ustanovení § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb. a jde o to určit, zda nezávisle na osobním chování soudce existují některé ověřitelné skutečnosti, které mohou vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti. Jde zde mimo jiné o důvěru, jakou musí soudy v demokratické společnosti vzbuzovat u osob podléhajících jurisdikci státu, a zejména u stran sporu. Rozhodujícím prvkem je to, zda příslušné obavy mohou být pokládány za objektivně opodstatněné [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ze dne 29. března 2001 D. N. proti Švýcarsku č. 27154/95, in databáze HUDOC http://www.echr.coe.int/ECHR]. Za objektivní při tom nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že konkrétní soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah [srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. října 2010 sp. zn. I. ÚS 370/04 (N159/35 SbNU 181)]. Ústavní soud neshledal zjistitelné skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudce Vladimíra Kůrky. Lze konstatovat, že ani z objektivního úhlu pohledu nejsou JUDr. Kůrkou sdělené pochybnosti dostačující k tomu, aby mohly být vyvolány pochybnosti o jeho nestrannosti. Důvodem je zde především ta skutečnost, že výše popsaná vazba mezi JUDr. Kůrkou a vedlejším účastníkem řízení nemůže být z podstaty věci nikterak silná. Při vzniku osobních vazeb je třeba zabývat se právě intenzitou či hloubkou vazeb mezi dotčenými osobami. Čtvrtý senát Ústavního soudu nemá pochybnost o tom, že poskytnutí právní informace při jediném osobním setkání, před svědkem navíc, netýkající se projednávané věci, není s to založit pochybnost o podjatosti JUDr. Vladimíra Kůrky. Čtvrtý senát vzal v úvahu výše uvedené závěry a konstatuje, že s i ohledem na vývoj judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva nebyly v nyní posuzované věci zjištěny žádné kvalifikované okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudce JUDr. Vladimíra Kůrky. Z výše uvedených důvodů čtvrtý senát Ústavního soudu o návrhu soudce JUDr. Vladimíra Kůrky rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2013 Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu