Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti T. M., zastoupeného Mgr. Martinem Zbořilem, advokátem se sídlem Smiřice, Zahradní 483, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2013 sp. zn. 4 To 37/2013 a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2012 sp. zn. 5 T 162/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, ustanovení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práva a svobod, ustanovení čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ustanovení čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v jeho trestněprávní věci. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně zamítl jako opožděnou stěžovatelovu stížnost směřující proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit České republice částku 118 830 Kč, jež byla uhrazena jako mimosmluvní odměna a hotové výdaje stěžovateli ustanovené obhájkyni JUDr. Haně Rámešové. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jeho stížnost byla krajským soudem označena za opožděnou zcela nesprávně, neboť stížnostní soud patrně přehlédl, že byl v rozhodné době zastoupen advokátem, pročež měla být lhůta pro podání stížnosti počítána dle ustanovení § 143 odst. 1 tr. řádu až od doručení napadeného usnesení městského soudu tomuto zástupci. Ve vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Brně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a současně se pozastavil nad tím, že stěžovatel nepostupoval ve smyslu ustanovení § 61 odst. 3 tr. řádu. V replice stěžovatel uvedl, že považuje odkaz na postup dle ustanovení § 61 odst. 3 tr. řádu za nepřípadný, neboť rozhodným pochybením bylo opomenutí skutečnosti, že měl v rozhodnou dobu zvoleného obhájce; jelikož však nebyl v dané věci vyrozumíván, nemohl za něj řádně uplatňovat opravné prostředky, a tedy nemohl ani postupovat ani ve smyslu soudem dovolávaného ustanovení. Jedním ze základních principů ústavněprávního přezkumu je princip jeho subsidiarity; z něj plyne, že Ústavní soud je oprávněn o ústavní stížnosti rozhodovat (zásadně) pouze tehdy, když stěžovatel vyčerpal veškeré právní prostředky, jež jsou mu - jinak - k dispozici pro dosažení stavu, o nějž před Ústavním soudem usiluje; jinak je ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1, § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Domáhá-li se stěžovatel projednávanou ústavní stížností zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů z důvodu, že stížnostní soud zamítl jeho opravný prostředek na základě nesprávného závěru, že stížnost byla podána opožděně, je zjevné, že na takovou situaci pamatuje právě ustanovení § 61 odst. 3 tr. řádu (srov. Šámal, Pavel a kolektiv: Trestní řád, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, str. 424), přičemž i stěžovatelem v ústavní stížnosti požadovaný odklad vykonatelnosti usnesení městského soudu je tím (ex lege) řešitelný (viz ustanovení § 140 odst. 4 tr. řádu). Stěžovatelem prezentovaná výhrada, že jeho obhájce v dané věci "nebyl vyrozumíván", na tom ničeho nemění, neboť v ustanovení § 61 odst. 1 tr. řádu uvedená lhůta se počítá od okamžiku, kdy odpadla (objektivní nebo subjektivní) překážka k úkonu; pakliže jí podle stěžovatele měla být okolnost, že usnesení soud prvního stupně nebylo doručeno jeho obhájci, stane se tak tehdy, kdy mu doručeno bude. Jestliže se k postupu podle ustanovení § 61 odst. 3 tr. řádu stěžovatel neuchýlil, podmínku vyčerpání (účinných) právních prostředků k ochraně svého práva nesplnil (srov. mutatis mutandis usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 413/12). Ve smyslu shora řečeného je stěžovatelova ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl. V důsledku musel být odmítnut i stěžovatelův návrh na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení městského soudu a stejně tak návrh na přiznání nákladů řízení před Ústavním soudem. Je namístě zdůraznit, že závěr stížnostního soudu o opožděnosti podané stížnosti pro případ, že pro danou fázi trestního řízení zastoupen obhájcem nebyl (z čehož vycházel stížnostní soud), stěžovatel nikterak nezpochybňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2013 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj