Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Filipa a Jana Musila o návrhu na rozhodnutí o vyloučení soudce, podaném Vladimírem Sládečkem, v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Ivo Benedy, proti Nejvyššímu správnímu soudu, se sídlem v Brně, Moravské náměstí 6, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 3740/12, takto: Soudce Vladimír Sládeček je vyloučen z projednávání a rozhodování této věci. Odůvodnění: Rozvrhem práce Ústavního soudu byla shora označená věc stěžovatele Ivo Benedy přidělena IV. senátu, resp. posléze jeho členu, soudci Vladimíru Sládečkovi jako soudci zpravodaji. Vladimír Sládeček v souladu s ustanoveními § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a s ustanovením § 10 odst. 1 platného Rozvrhu práce Ústavního soudu navrhl III. senátu Ústavního soudu, aby rozhodl o otázce jeho "(ne)podjatosti", resp. potažmo vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané věci. Učinil tak s prohlášením (§ 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), že existují skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o jeho nepodjatosti, a to se zřetelem k jeho osobnímu vztahu ke stěžovateli Ivo Benedovi. V podrobnostech jmenovaný soudce uvedl, že se se stěžovatelem zná cca 10 let, jsou bývalými a i stávajícími kolegy z jednoho pracoviště (Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci) a do nedávné doby (konfliktu na půdě univerzity, jenž je spojen s předmětem projednávané věci) "byli přátelé" a navzájem "si tykali". Podle § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Tyto podmínky vyloučení soudce jsou v posuzovaném případě splněny. Jak se podává z předchozího, důvodem vyloučení soudce Vladimíra Sládečka je zde popsaný blízký vztah k účastníku řízení; zejména z pohledu objektivního - jak se tato okolnost jeví zvnějšku - jde o okolnost, jež pochybnosti o nepodjatosti soudce je způsobilá očividně vyvolat. Ve stejném směru působí i fakt, který soudce Vladimír Sládeček ve svém prohlášení zmiňuje rovněž, totiž že "má stále částečný pracovní úvazek na PF UP"; jestliže dané řízení vychází ze správního sporu o "jmenování děkana" této fakulty, je dovoditelný i ve smyslu výše citovaného § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jej diskvalifikující vztah k věci. Z těchto důvodů je namístě závěr, že soudce Vladimír Sládeček je z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti vyloučen, jak bylo vyjádřeno ve výroku usnesení shora (§ 36 odst. 1 a § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. července 2013 Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu