Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným ve věci ústavní stížnosti Ing. Zdeňka Vašáka, zastoupeného Mgr. Ing. Terezou Neumanovou, advokátkou, AK se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 č. j. 21 Cdo 1520/2011-97 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Z důvodů v ústavní stížnosti vyložených domáhá se stěžovatel zrušení rozsudku Nejvyššího soudu vydaného v řízení, v němž stěžovatel žaluje o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o neplatnost rozvázání pracovního poměru dohodou. Tímto rozsudkem Nejvyšší soud k dovolání žalobce zrušil předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010 č. j. 29 Co 347/2010-68 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 4. 2010 č. j. 12 C 393/2008-53 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, a to nikoli pouze ve smyslu formálním. Stěžovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu spor mezi žalobcem a žalovanou definitivně ukončen nebyl, pročež ochranu svých základních práv může stěžovatel plně uplatňovat v rámci dalšího řízení před obecnými soudy, a to i při vázanosti Obvodního soudu pro Prahu 10 a v případě následného odvolacího řízení i Městského soudu v Praze rozsudkem Nejvyššího soudu. Teprve měl-li by stěžovatel po definitivním ukončení řízení za to, že jemu zaručená základní práva byla postupy či rozhodnutími obecných soudů porušena, mohl by se - přirozeně za splnění předepsaných ústavních a zákonných předpokladů - domáhat ochrany těchto práv v řízení před Ústavním soudem. K nepřípustnosti ústavní stížnosti proti kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu vyjádřil se Ústavní soud v desítkách rozhodnutí, z nichž pro ilustraci možno odkázat např. na nález IV. ÚS 290/03 (N 34/32 SbNU, 321) či na usnesení Pl. ÚS 38/10 (U 1/60 SbNU, 759). Tuto rezolutní judikaturu Ústavní soud nepatrně korigoval v nálezech Pl. ÚS 29/11 (odst. 26. až 30., srov. však též odlišná stanoviska soudců Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy, Jiřího Nykodýma a Miloslava Výborného) a nejnověji též v nálezu II. ÚS 2371/11 (odst. 32. až 44., též i právní věta) - oba tyto nálezy jsou dostupny na http://nalus.usoud.cz. Výjimečné předpoklady přípustnosti ústavní stížnosti proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu citovanými nálezy postulované nejsou však v projednávané věci naplněny, a to především z toho důvodu, že řízení ve věci stěžovatele nebylo před obecnými soudy dosud ukončeno (k tomu srov. výslovně odst. 30. nálezu Pl. ÚS 29/11: "... kasační rozhodnutí se mohou výjimečně stát předmětem přezkumu, samozřejmě za předpokladu, že byly vyčerpány prostředky, které měl stěžovatel k dispozici v návaznosti na ně ..."; stejně odst. 39. nálezu II. ÚS 2371/11: "... se ... kasační rozhodnutí může stát předmětem přezkumu až poté, co stěžovatel vyčerpal prostředky, které měl k dispozici v návaznosti na kasační rozhodnutí."). Předčasnou ústavní stížnost musil proto Ústavní soud odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 10. ledna 2013 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj