Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 17 Co 130/2014-99 ze dne 30. 6. 2014 a proti usnesení exekutorky JUDr. Zuzany Sobiškové č. j. 180 Ex 9274/12-94 ze dne 10. 3. 02014, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. V podání doručeném Ústavnímu soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Činí tak, aniž by byla pro toto řízení zastoupena advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 2. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatelka v minulosti podala, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byla o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučena (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2056/11, sp. zn. II. ÚS 740/11, sp. zn. III. ÚS 452/11, sp. zn. II. ÚS 404/11, sp. zn. III. ÚS 340/11, sp. zn. IV. ÚS 1270/10, sp. zn. IV. ÚS 1836/10, sp. zn. III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08 a další). 3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. 4. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. 5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelky advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudkyní zpravodajkou návrh odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. října 2014 Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka