Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 8 As 158/2014-14, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byla dne 16. 2. 2015 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel bránil proti výše uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014 a domáhal se, aby Ústavní soud tento rozsudek zrušil. 2. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 11. 2014 zamítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2014 č. j. 10 A 107/2014-7. Usnesením krajského soudu nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), který stěžovatel jako žalobce spatřoval v pokynu příslušníků městské policie, jenž byl vydán dne 27. 6. 2014 na pobočce pošty České Budějovice 3, PSČ 370 03, a kterým byl stěžovatel vyzván k neprodlenému opuštění provozovny pošty. 3. Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro věcné (meritorní) projednání ústavní stížnosti. 4. Podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), "fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy." 5. Stěžovatel nesplnil zákonnou podmínku vymezenou v § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tedy podmínku povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem. 6. Ústavní soud stěžovatele zvlášť nevyzýval k odstranění uvedené vady návrhu, neboť stěžovatel si nesplnění této esenciální podmínky řízení před Ústavním soudem, spočívající v povinném zastoupení advokátem, musel být vědom. V minulosti se totiž na Ústavní soud obrátil se stovkami podání (ke dni vydání tohoto usnesení celkem ve více než 630 případech), přičemž byl mnohokrát poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem výzvou k odstranění vad podání, popř. v rámci odůvodnění usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2015 sp. zn. I. ÚS 3844/14, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 2932/14 nebo ze dne 8. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 2869/14). 7. Ústavní soud konstatuje, že za předestřených okolností není bezpodmínečně nutné, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem stěžovateli formálně dostávalo vždy znovu v každém dalším jednotlivém řízení. Vědomí stěžovatele o (nedodržené) podmínce povinného zastoupení advokátem je ostatně zřejmé i z projednávané ústavní stížnosti, v níž stěžovatel poukazuje na to, že není zastoupen advokátem. Současně vyjadřuje přesvědčení, že by neuspěl s žádostí o určení advokáta Českou advokátní komorou ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (aniž by specifikoval, zda o takové určení pro účely projednávané věci požádal či nikoli). 8. Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady návrhu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. března 2015 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj