Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. S., bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2015 sp. zn. 11 To 206/2015 a proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. listopadu 2014 sp. zn. 14 T 185/2014, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Ústavní soud obdržel dne 9. června 2015 podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ, jímž měl být podle svých slov uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Stěžovatel napadal rovněž v záhlaví citované rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kterým mělo být zamítnuto jeho odvolání proti jmenovanému prvostupňovému rozsudku. Stěžovatel ve svém návrhu adresovaném Ústavnímu soudu uvedl, že obecné soudy v jeho věci porušily zákon a jednaly zaujatě, když dospěly k závěru o jeho vině, ačkoliv neměly k dispozici jediný důkaz. Také uložený trest považuje stěžovatel za nepřiměřený a přehnaný. V doplnění podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 15. července 2015, stěžovatel dále uvedl, že státní zástupce jednající v předmětné věci byl proti němu z osobních důvodů zaujatý. Dříve než Ústavní soud může přikročit k meritornímu projednání ústavní stížnosti, je povinen zjistit, zda návrh splňuje všechny formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty. Ústavní soud zjistil, že podaný návrh nesplňuje podmínku povinného zastoupení advokátem, uvedenou v ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a trpí i jinými vadami. Ústavní soud proto stěžovateli zaslal výzvu k odstranění vad na jím uváděnou adresu X1 a posléze na adresu X2. Ani na jednu z adres nebylo možno zásilku doručit, a tak byla doručujícím orgánem vrácena zpět Ústavnímu soudu. Okresní soud Praha - západ na dotaz Ústavního soudu sdělil, že další ze stěžovatelem uváděných adres je adresa X3. Nežli však Ústavní soud přikročil k zaslání výzvy na nově zjištěnou adresu, ze své úřední činnosti zjistil, že není naplněna ani další podmínka řízení, kterou je přípustnost ústavní stížnosti. Z toho důvodu Ústavní soud dovodil, že se další vyzývání stěžovatele k odstranění vad podání nejeví jako účelné. Jak totiž Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě obecné soudy v rámci trestního řízení, nemůže Ústavní soud do jejich postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než obecné soudy. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu se posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jelikož stěžovatel ve svém návrhu brojí proti odsuzujícímu rozsudku prvostupňového soudu a zamítavému rozhodnutí soudu odvolacího v trestní věci, v jejímž rámci byl stíhán jako obviněný, je nepochybné, že dalším jemu dostupným prostředkem k ochraně jeho práv v rámci obecného soudnictví je dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve smyslu § 265a a násl. trestního řádu. Tento mimořádný opravný prostředek byl stěžovatel povinen využít před podáním ústavní stížnosti. Ústavní soud zjistil, že v trestní věci vedené Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 14 T 185/2014 nebylo ke dni podání ústavní stížnosti podáno dovolání. Tato skutečnost byla ověřena z veřejně dostupného elektronického systému infoSoud na portálu www.justice.cz a potvrzena telefonicky Okresním soudem Praha-západ. Ústavnímu soudu proto nezbylo než učinit závěr, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho návrh je proto nepřípustný. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2015 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj