Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, proti sdělení Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2015 sp. zn. SPR. ÚS 692/15, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byl dne 11. ledna 2016 doručen návrh označený jako ústavní stížnost, směřující proti sdělení Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2015 sp. zn. SPR. ÚS 692/15. Stěžovatel současně vznesl námitku podjatosti všech soudců Ústavního soudu s výjimkou soudce Jaromíra Jirsy a dále vznesl návrh na přerušení řízení a předložení předběžné otázky podle čl. 234 Smlouvy o založení Evropských společenství Evropskému soudnímu dvoru ve znění: "Je obsaženo v čl. 6 smlouvy o Evropské unii výslovně nevyjádřené pravidlo zavazující členský stát Evropské unie k přenesení rozhodovací pravomoci svých soudů na soudy jiného členského státu v případě, že vlastní soudy ztratí v rozhodování svou nestrannost a nezávislost?". Stěžovatel současně žádal o přiznání náhrady nákladů za jeho nezbytné právní zastoupení. 2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V předmětné věci ústavní stížnost stěžovatele náležitosti tohoto zákona nesplňovala. 3. Z obsahu podané ústavní stížnosti, spisu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2945/15 a sdělení sp. zn. SPR. ÚS 692/15 bylo zjištěno, že Ústavní soud usnesením ze dne 7. října 2015 sp. zn. II. ÚS 2945/15 odmítl ústavní stížnost stěžovatele proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. července 2015 č. j. 4 Ads 88/2015-48 podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel poté přípisem ze dne 26. října 2015, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 30. října 2015, v souvislosti s řízením o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 2945/15, vznesl své požadavky, včetně námitky podjatosti soudců Ústavního soudu. Vzhledem k tomu, že řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 2945/15 bylo konečným způsobem uzavřeno, bylo podání stěžovatele zaregistrováno již jen ve správním rejstříku, poskytnuté informace byly vzaty na vědomí a podání bylo odloženo. O tom byl stěžovatel vyrozuměn sdělením Ústavního soudu, napadeným ústavní stížností. 4. Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí závažnou formální vadou, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. 5. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu může fyzická nebo právnická osoba podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Z obsahu stížnosti vyplývá, že tato nesměřuje proti rozhodnutí, ale proti pouhému sdělení. Předmětné sdělení přitom nelze posoudit jako opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, neboť nejde o akt, kterým by bylo autoritativně a pravomocně zasaženo do právní sféry stěžovatele. Tímto sdělením nedošlo ani ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností stěžovatele. 6. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. 7. Ve vztahu k napadenému sdělení Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2015 Ústavní soud předesílá, že se hlásí se k doktrinárnímu výkladu pojmu rozhodnutí, podle něhož není důležité, jak je akt označen, neboť za podstatné považuje, zda jím orgán veřejné moci autoritativním a právní moci schopným způsobem zasáhl do právní sféry fyzické či právnické osoby [srov. usnesení ze dne 6. ledna 1997 sp. zn. III. ÚS 16/96 (U 1/7 SbNU 325) a ze dne 16. března 2016 sp. zn. III. ÚS 659/16]. 8. V projednávaném případě nelze v žádném případě považovat napadené sdělení za rozhodnutí ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, resp. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Označené sdělení poskytuje účastníku řízení toliko informaci a je zjevné, že jeho zrušení by nic na právním postavení stěžovatele nezměnilo; ve vztahu k němu tedy nelze kasační pravomoc Ústavního soudu uplatnit. 9. Vznáší-li stěžovatel námitku podjatosti všech nyní činných soudců Ústavního soudu, s výjimkou soudce Jaromíra Jirsy, pak pokud takto hodlal namítat podjatost ve smyslu § 37 zákona o Ústavním soudu, předpoklady aplikace citovaného ustanovení v právě projednávané věci nenaplnil. Stěžovatel totiž svůj návrh nijak neodůvodnil, pouze obecně odkázal na "existující skutečnosti", které pochybnosti o jejich nepodjatosti zakládají. Přitom odmítnout lze pouze konkrétního soudce (resp. konkrétní soudce), nikoliv například obecně všechny ústavní soudce, resp. některého (přesně neurčeného) soudce Ústavního soudu (srov. k tomu přiměřeně Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V., Zákon o Ústavním soudu: komentář, 2., přepracované a rozšířené vydání Praha: C. H. Beck, 2007, str. 180, bod 3 a usnesení ze dne 31. května 2002 sp. zn. II. ÚS 330/02 a ze dne 7. března 2012 sp. zn. I. ÚS 584/12). 10. Ze všech uvedených důvodů vyplývá, že Ústavní soud je nepříslušný o návrhu stěžovatele rozhodnout. Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání tento návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, aniž by vyzýval stěžovatele k odstranění vad podání. Spolu s návrhem odmítl i akcesorický návrh na přerušení řízení a položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. 11. Z důvodu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nelze použít ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož soudce zpravodaj rozhodne, aby náklady stěžovatele na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatil stát. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. dubna 2016 David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj